Když se řekne Španělsko, většina lidí si představí slunce, teplo, pláž a léto. Jen málokdo si při slově Španělsko představí zimu. Jenže kdo tam opravdu žije, ten zjistí, že i ve Španělsku může být v zimě pořádná zima. A někdy vás překvapí víc než zima v Česku, protože na ni prostě nejste připraveni.
Na Costa del Sol může být přes den krásně. Svítí slunce, modrá obloha a člověk má chuť být venku. Jenže pak přijde večer, slunce zmizí a všechno se najednou změní.
A nejde jen o to, kolik je venku stupňů. Velký rozdíl je v domech.
Domy, které jsem znala ze svého okolí, byly stavěné hlavně na horká léta. V létě je potřeba, aby v nich bylo příjemně a chladně. Jenže v zimě se to otočí.
Dům se rychle ochladí a teplo v něm dlouho nevydrží.
Zatopíte, chvíli je dobře, ale jakmile přestanete topit, za chvíli je zase chladno. Zdi i podlaha jsou studené a je to znát.
A nebylo to jen u nás doma. Stejné to bylo i u ostatních lidí, které jsem znala.
Náš dům na tom nebyl jinak. Měli jsme krb a také klimatizaci, kterou se dalo topit. Když přišly chladnější dny, topili jsme. Jenže ani jedno nedokázalo udržet příjemnou teplotu celý den.
Zatopilo se, na chvíli bylo dobře a potom začalo být zase chladno.
Zima byla opravdu všude
A nebylo to jen doma.
Chlad jste cítili i na místech, kde byste ho vůbec nečekali.
V restauracích bylo úplně normální, že měli přímotopy. Seděli jste u stolu a vedle vás stál přímotop, který se snažil trochu zahřát místnost.
Někde bylo příjemně, jinde jste seděli v bundě nebo svetru.
A nikomu to nepřišlo zvláštní.
Prostě taková byla zima.
Podobné to bylo v kinech. Člověk si koupil lístek, sedl si a po chvíli zjistil, že mu není zrovna teplo. Klidně jste mohli sedět v mikině nebo bundě a vůbec vám to nepřišlo divné.
Přitom venku mohlo svítit slunce.
Stejné to bylo někdy i v nákupních centrech. Vešli jste dovnitř a místo zahřátí jste si říkali, že tam snad mrzne ještě víc.
Pamatuju si, že mi to první zimu připadalo zvláštní. Později už jsem s tím jednoduše počítala.
Když svítilo slunce, bylo všechno jinak
Když jsem šla třeba se psem nebo něco zařídit, často bylo venku na slunci krásně.
A právě tehdy byl ten rozdíl nejvíc vidět.
Uvnitř chladno, venku na slunci příjemně.
Člověk vyšel ven a najednou se mu ulevilo.
Jakmile ale slunce zašlo, pocit se během chvíle změnil.
Nejhorší byly dny, kdy pršelo. Když bylo zataženo, mokro a ještě k tomu nikde žádné slunce, byla zima mnohem nepříjemnější. Najednou vám připadalo, že je sychravo úplně všude.
Takové dny jsem na španělské zimě měla nejméně ráda.
Vyhřívací dečka a pončo
Hodně se prodávaly elektrické vyhřívací dečky do zásuvky. Lidé je používali úplně běžně.
Prodávala se také teplá ponča, do kterých se člověk doma zabalil.
Sama jsem jednu elektrickou vyhřívací dečku měla.
Večer jsem si ji zapnula, nechala zahřát a potom jsem si ji dala k sobě. Po nějaké době se z ní stal úplně běžný pomocník.
Doma jsem byla často v mikině, teplých kalhotách a ponožkách. Přes sebe deku a k tomu ještě vyhřívací dečku.
Dnes mi to přijde úplně normální. Tehdy bych si ale nikdy nepomyslela, že budu ve Španělsku řešit, jak se doma zahřát.
Člověk si zvykne
Pamatuju si i návštěvy u jiných lidí.
Když jsem někam přišla, seděli tam v mikinách, ponožkách a často zabalení v dece. Někde byl přímotop, jinde zapnutá klimatizace na topení.
A nikomu to nepřišlo divné.
Bylo to prostě součástí zimy.
Po čase mi naopak připadalo zvláštní, když jsem přišla někam, kde bylo doma opravdu teplo.
Najednou jsem si uvědomila, jak moc jsem si zvykla na to, že doma nemusí být v zimě příjemně vytopeno.
V Česku jsem byla zvyklá, že když je venku zima, doma se zatopí a máte svoje teplo. Ve Španělsku jsem pochopila, že to není vždycky samozřejmost.
Španělská zima
Když se na to dnes podívám zpátky, přijde mi zajímavé, jak rozdílně může zima vypadat.
Ve Španělsku může být venku krásně, modrá obloha a slunce, zatímco uvnitř sedíte v mikině a přemýšlíte, jak se zahřát.
Právě tenhle kontrast mě na tom asi bavil nejvíc.
Proto mi vždycky přišlo trochu vtipné, když se někdo divil, že ve Španělsku může být v zimě zima.
Ano, může.
A někdy opravdu pořádná.
Moje španělská zima nebyla o sněhu a mrazu.
Byla o studeném domě, krbu, klimatizaci zapnuté na topení, přímotopech v restauracích, teplém ponču a elektrické vyhřívací dece.
A hlavně o tom, že si člověk postupně zvykne i na věci, které by doma považoval za zvláštní.
Jednoho dne už prostě automaticky zatopíte, vezmete si mikinu, zapnete dečku a dál to neřešíte.
Takže ano, ve Španělsku může být v zimě zima.
Jen trochu jiná, než jakou známe z Česka.
A když pak přišel déšť a začaly nám vyhazovat pojistky, nebylo to jen u nás doma. Dělo se to v celém okolí, kde jsme bydleli.
Ale o tom zase někdy příště.
