Několik let jsem žila ve Španělsku.
Když se řekne Španělsko, většina lidí si možná představí moře, slunce, teplo, pláže a dovolenou. Pro mě ale Španělsko nebylo jen moře, slunce a krásné počasí. Byl to kus mého života, několik let, během kterých jsem tam žila svůj běžný život.
Žít někde v zahraničí je něco úplně jiného než přijet na dovolenou. Na dovolené člověk vidí hlavně to hezké. Má čas, nemusí řešit běžné starosti a za pár dní zase odjede. Když tam ale člověk žije několik let, pozná i druhou stránku života. Musí si poradit s běžnými věcmi, domluvit se, poznat nové lidi a zvyknout si na prostředí, které je jiné než to, na které byl zvyklý.
Španělsko mě naučilo být samostatnější. Musela jsem se naučit fungovat v jiném prostředí a hlavně se nebát mluvit španělsky. Ne vždycky jsem všechno řekla správně a určitě jsem dělala chyby. Postupně jsem ale zjistila, že když člověk pořád čeká, až bude mluvit dokonale, tak se nikam neposune. Člověk prostě musí začít mluvit.
Život ve Španělsku mi ukázal také rozdíl mezi tím, jak jsem byla zvyklá žít v Česku, a jak se žilo tam. Některé věci mi vyhovovaly, jiné mi naopak chyběly. Časem jsem poznala, že ani život v zahraničí není automaticky lepší nebo jednodušší. Je prostě jiný.
A právě to je podle mě důležité říct. Když někdo žije v zahraničí, neznamená to, že má najednou dokonalý život. Člověk si s sebou pořád nese sám sebe, svoje starosti, svoje rozhodnutí a svoje problémy. Jen je řeší na jiném místě.
Španělsko pro mě bylo důležitou částí života. Poznala jsem tam nové prostředí, nové lidi a jiný způsob života. Některé věci jsem si oblíbila, na jiné jsem si nikdy úplně nezvykla.
Po několika letech ale přišlo rozhodnutí vrátit se.
A potom přijde rozhodnutí vrátit se.
Návrat zpátky není úplně jednoduchý. Člověk se vrací na místo, které zná, ale zároveň už není úplně stejný jako předtím. Některé věci vidí jinak a některé mu najednou připadají úplně jiné než dřív.
Když jsem se vrátila do Česka, začala jsem se znovu přizpůsobovat životu tady. A právě tehdy jsem si ještě víc uvědomila, co všechno mi roky ve Španělsku daly, ale také co mi na životě tam chybělo.
Dnes už je Španělsko jedna uzavřená kapitola mého života. Neznamená to ale, že bych na něj zapomněla. Několik let života se jen tak neztratí.
A právě proto se chci k tomuto období vrátit.
Nechci psát jen o hezkých věcech a dělat ze života ve Španělsku pohádku. Chci psát o tom, jaké to skutečně bylo. O místech, kde jsem žila, o lidech, které jsem poznala, o věcech, které jsem se naučila, ale také o tom, co pro mě nebylo jednoduché.
Protože i tohle všechno ke Španělsku patří.
